Muzeum opevnění - dělostřelecká tvrz Hůrka

Označení / název objektů: K — S 10 „U boží muky“, K — S 11 „Na svahu“,
K — S 12 „Na kótě“, K — S 12a „U rybníčku“, K — S 13 „U lomu“

Kategorie objektů: Tvrzové objekty — pěchotní sruby (K — S 10, 13), dělostřelecký srub (K — S 11), objekt pro  otočnou a  výsuvnou dělovou věž  (K — S 12), vchodový  srub (K — S 12a).

Objekt je situován: Hůrka se nachází na severním okraji města Králíky. Vstupní areál s parkovištěm leží v bezprostřední blízkosti silnice z Králík na Hanušovice.

Provozní doba: Otevřeno veřejnosti je celoročně. Zavírací dny: 1. 1., Velikonoční pondělí, 23. až 26. 12., 31. 12. Pondělky jsou pro individuální návštěvníky zavíracím dnem v měsících září až červen, zájezdy a skupiny se provádí na základě potvrzené objednávky i v pondělí. V červenci a srpnu je tvrz otevřena denně. Garantované časy vstupu do podzemí tvrze v červnu, červenci a srpnu v 10, 11, 13, 14, 15, 16 hodin, v září až květnu v 11, 13 a 15 hodin.

Přístupové trasy: Pro pěší je přístup nenáročný — z Velkého náměstí v Králíkách cca 15 minut po značené trase naučné stezky (Naučná stezka vojenské historie Králíky) nebo po silnici směrem na Hanušovice. Pro motorizované — parkoviště u vstupního areálu — se nachází přímo u silnice z Králík na Hanušovice (po levé straně).

Vstupné: Podle typu prohlídky 50,- až 350,- Kč za dospělou osobu, slevy se u některých typů prohlídek poskytují dětem ve věku 6 až 15 let, studentům, důchodcům a rodinám s dětmi.

Provozovatel: Pro město Králíky provozuje Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s., se sídlem: Luční 199, Hradčany, 666 03; e-mail: tvrz@boudamuseum.com; ředitel společnosti Ing. Martin RÁBOŇ

Kontakty: Tvrz Hůrka, ul. 17. listopadu č. p. 1938, Králíky 561 69; telefon 606 669 888; e-mail: hurka@boudamuseum.com

Internetové stránky s dalšími informacemi: http://hurka.boudamuseum.com

Stručná charakteristika muzea:

Hlavním exponátem je tvrz sama. Její stav je poznamenán dlouholetým využíváním ke skladovacím účelům jen částečně. Práce zde provedené armádou byly ve srovnání s jinými objekty šetrné. Moderní technologie se nacházejí zejména ve vchodovém srubu, podzemní prostory nejsou poznamenány přestavbou. Unikátem jsou například původní posuvná pancéřová vrata uzavírající překladiště materiálu ve vchodovém srubu, funkční šikmý výtah (svážnice) vyrobený po válce, akumulátorová lokomotiva a vagóny podzemní úzkorozchodné železnice.

Dochované podzemí bude sloužit zejména k výstavním účelům s expozicemi věnovanými čs. opevnění, dalším pevnostním systémům, historii armády, ale také expozicím připomínajících okupaci, odboj a další témata. Nebude chybět ani expozice věnovaná zkouškám německých tajných zbraní na Králicku v době okupace. To vše vznikne postupně tak, jak to zpřístupňovací, rekonstrukční a konzervační práce provozovateli umožní.

Stručná historie:

Nejen název Hůrka, ale i jméno Berghöhe, Horka a Výšina — tak se říká kopci na severním okraji města Králíky. V rámci opevňovacích prací prováděných zde v letech 1936-1938, tvrz Hůrka (sruby: K — S 10, K — S 11, K — S 12, K — S 12a, K — S 13) spolu s nedalekou izolovanou dělostřeleckou pozorovatelnou (K — S 12b) tvořila stavební podúsek 2./III. — Berghöhe. Stavbu pro čs. armádu realizovala známá pražská firma Dr. Ing. Karel Skorkovský. Výstavbu zahájila 5. srpna 1936, tvrz přišla na téměř 25 mil. předválečných korun. Za tuto částku vznikl jeden z pilířů předválečného opevnění — pět mohutných železobetonových objektů v nejvyšším stupni odolnosti a více než 1,75 km podzemních chodeb a sálů, ukrytých hluboko ve skalním masivu.

Osádku objektu měl po jeho dokončení tvořit V. prapor hraničářského pluku 6. Velitelem tvrze byl ustanoven pplk. pěch. Ervín Maršák, osádka měla čítat 424 mužů. Stavebně prakticky dokončenou a z části bojeschopnou tvrz armáda na rozkaz bez boje vyklidila a opustila počátkem října 1938.

V době okupace nechali Němci v rámci rozsáhlého zkušebního programu nainstalovat řadu původního zařízení (vrata do vjezdu, šikmý výtah, filtrovnu…) a prováděli na něm zkoušky.

Povrchové objekty K — S 10, 11 a 13 se staly terčem dělostřeleckých zkoušek. Již v roce 1939 došlo k vytrhání části pancéřových zvonů a kopulí (ze srubů K — S 12a a K — S 13) a některých dalších ocelových prvků.

Na Hůrce se zkoušely nejméně tři z tajných zbraní III. říše — podkaliberní protibetonová střela Röchling, kumulativní nálože a výbušný plyn Tajfun.

V roce 1944 byla zahájena přestavba podzemí tvrze na továrnu na letecké součásti. V té době také začala stavba pracovního tábora pro několik set vězňů nad vchodových objektem. Tito měli v podzemní továrně pracovat.

V roce 1946 armáda tvrz vyčistila a uzavřela. Počátkem 50. let minulého století došlo k drobným opravám a připravovalo se využití tvrze armádou ke skladovacím účelům. V těchto letech také národní podnik Kovošrot vytrhal zbývající pancéřové zvony (ze srubů K — S 10 a K — S 11 a zlikvidoval i dva volně ležící již vytržené zvony před vchodovým objektem, které Němci neodvezli) a zbytky překážkového systému.

V roce 1958 padlo rozhodnutí o využití podzemí tvrze na vojenské muniční skladiště. Ke zprovoznění tzv. 4. muničního skladu Králíky došlo na konci 50. let minulého století. Název a účel tohoto zařízení se během následujících desetiletí několikrát změnil, tvrz však stále zůstávala vojenským skladem. Mohutná pevnostní stavba měla zmizet z pamětí lidí. V jejím okolí se nesmělo fotografovat, na silnici v její blízkosti se nesmělo zastavit.

Dne 30. května 2008 předalo Ministerstvo obrany tvrz Hůrku městu Králíky. Téhož dne město předalo tvrz obecně prospěšné společnosti Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s., která zvítězila ve výběrovém řízení na civilní využití a provoz tvrze. Je zde zřizováno velké muzeum a objekt je začleňován do projektu Králická pevnostní oblast.

Základní taktické a technické parametry:

Pěchotní srub K — S 10 disponoval dvěma protitankovými kanóny vz. 36 spřaženými s těžkým kulometem vz. 37, dvěma dvojčaty těžkých kulometů vz. 37 (jedno ve střelecké místnosti, druhé v otočné věži), obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a se stejnou zbraní se počítalo i ve dvou pancéřových pěchotních zvonech.

Dělostřelecký srub K — S 11 představuje nejsilněji vyzbrojený objekt tvrze. Palbu na nepřítele mohl vést třemi houfnicemi vz. 38 ráže 10 cm. Obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraň by měli i střelci v obou pancéřových pěchotních zvonech.

Objekt K — S 12 byl určen pro zabudování otočné a výsuvné dělové věže vyzbrojené dvojčetem houfnic vz. 38. Mělo jít o nejúčinnější zbraňový systém tvrze. Další výzbroj objekt neměl.

Vchodový srub K — S 12a měl ve výzbroji protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37, dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraní byly vyzbrojeny jeho dva pancéřové pěchotní zvony.

Pěchotní srub K — S 13 disponoval dvěma protitankovými kanóny vz. 36 spřaženými s těžkým kulometem vz. 37, jedním dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 (v pancéřové kopuli), obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a se stejnou zbraní se počítalo i ve dvou pancéřových pěchotních zvonech. Další zvon sloužil k dělostřeleckému pozorování.